Je to jen pár slov úvodem, avšak je mi poněkud úzko z tíhy významu, kdy po opakovaném čtení výjimečné sbírky jsem se pustil tam, kam nás Ondřej Fibich napoprvé vedl, k obrazům ženy „ztracené v zeleni“.
Sbírka intimních textů, které neměly být publikovány. Kniha obsahuje 20 barevných fotoilustrací z invalidovny hraček v ukrajinském Lvově. Kniha vyšla v omezeném bibliofilském nákladu.
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Třetí sbírce v řadě a zároveň první části autorovy tetralogie dominuje Motol - místo nemoci a uzdravení, vrátnice civilizované přírody a neuralgie citu.
