Jan Grabec se v knize "Odvahy se dostává" snaží znovustvořit osobní mýtus prvního setkání s ruchem velkoměsta, do kterého náhle vpadají vzpomínky na dřívější ideální krajinu dětství.
Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání.
Pan Mortovivo je sbírka básní v próze a básnických próz z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tedy jakýsi „hřích mládí“, k němuž se autor ovšem hrdě hlásí.
Rozsáhlý výbor textů polského básníka Macieje Meleckého, představitele poetiky bdělého snu jazyka, obsahuje celkem 69 básní vybraných samotným autorem prakticky ze všech jeho doposud vydaných sbírek.
Básnířka říká, že napsala knihu „o samotě, v jednom prostředí, v jednom rozpoložení, v krátkém časovém úseku“, proto je knížka „jednoho ducha, vztahem k realitě homogenní, výstavbou básní osobitá“.
Druhá sbírka Radka Glabazni signalizuje úkrok od poetiky jeho dvojjazyčné prvotiny „Teď ještě hlavou o střepy“, kde autor hledal inspiraci zejména v místech spojených s jeho oblíbenými literárními postavami a tvůrci.
