Demokratické společnosti (ať nové či etablované) v současnosti procházejí hlubokou krizí. Je téměř nemožné přehlédnout její symptomy od poklesu volební účasti, vzestupu pravicového populismu a plebiscitarismu, občanské nespokojenosti.
Předložená kniha, kterou lze chápat jako příspěvěk k analýze fyziognomie současné (digitální) kultury a společnosti, se zaměřuje na dvě oblasti: na „novost“ digitálních technologií a na vyjasnění teze o pojetí média jako extenze.
Publikace je zevrubnou studií veřejného prostoru. Jako veřejný prostor přitom autor chápe například i prostor médií, internetu a v zásadě jakýkoli prostor volně přístupný ostatním.
Postihy odpůrců režimu byly stabilní součástí politiky Komunistické strany Československu po celé období tzv. normalizace. Poměrně značného množství lidí se dotkla i trestněprávní perzekuce, která stála na vrcholu represivních opatření režimu.
Autorovo varování před nedávno nastoupeným směrem ve vývoji sítí vychází z pesimistické teze, podle níž jsou digitální technologie první technologií v dějinách, která v konečném výsledku zlikviduje více pracovních míst, než jich vytvoří.
