Jaroslav Pažout

Předkládaná monografie si klade za cíl přispět k poznání fenoménu dopisů a stížností občanů v komunistických diktaturách i příčin a okolností zhroucení normalizačního režimu na sklonku osmdesátých let v Československu.

Do rukou se čtenářům dostává svazek věnovaný rozmanitým aspektům činnosti Komunistické strany Československa a její působení v období tzv. normalizace (1969–1989) a v transformačním období na počátku devadesátých let dvacátého století.

Prakticky po celou dobu existence komunistického režimu byla perzekuce jeho odpůrců součástí politiky vládnoucí Komunistické strany Československa.

Publikace obsahuje studii o úřadech oberlandrátů, hlavní částí jsou podrobné biogramy jejich představitelů s odkazy na prameny, provázené mnohdy i jejich fotografiemi a dokumenty.

Podpis mnichovské dohody 30. září 1938 znamenal bezesporu zlom ve vývoji Československa. Nevedl pouze ke ztrátě rozsáhlých oblastí českých zemí, následně i Slovenska a Podkarpatské Rusi, ale posléze též k rozpadu celého státu.

Dne 28. října 1918 došlo vedle vyhlášení Československa také k deklaraci Německého Rakouska, jehož součástí se měly stát i převážné německé oblasti českých zemí.

Cílem lexikonu je posloužit odborníkům i zájemcům z řad laické veřejnosti zabývajícím se problematikou komunistické justice a prokuratury, případně se státi odrazovým můstkem k dalšímu biografickému výzkumu.

„Chtěný“ či „nechtěný“ obyvatel té či oné země nebyl a není ani v soudobých dějinách abstraktní pojem.

Postihy odpůrců režimu byly stabilní součástí politiky Komunistické strany Československu po celé období tzv. normalizace. Poměrně značného množství lidí se dotkla i trestněprávní perzekuce, která stála na vrcholu represivních opatření režimu.

Československé státní hranice a jejich ostraha sehrávaly ve druhé polovině 20. století významnou roli ve vývoji pohraničních regionů. Zásadní politické, sociální i národnostní změny v prvních poválečných letech se nejvýrazněji projevily právě tady.

Po listopadu 1989 se historický výzkum období let 1948–1989 soustředil převážně na odkrývání mocenských mechanismů fungování monopolní vlády komunistické strany, především pak na politicky motivovanou perzekuci.

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byla nezávislá iniciativa kladoucí si za cíl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení či které se staly oběťmi policejní a justiční zvůle.

Snaha ovlivnit veřejné mínění – domácí i zahraniční – je přirozeným cílem každého režimu, který se prostřednictvím propagandy snaží jednak o svou legitimizaci a prosazení vlastních cílů, jednak o potření skutečných i zdánlivých protivníků.

Předkládaná kolektivní monografie představuje souhrnný přehled vývoje opozičních hnutí v Československu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice, jejich paralel i rozdílů.

Ve 20. století se značná část inteligence, a to zdaleka nejen české a slovenské, nechala unést vizí spravedlivé společnosti sobě rovných lidí a dala se do služeb komunismu, který tuto utopickou představu budoucího uspořádání mezilidských vztahů nabízel.

První část publikace se zaměřuje na období před získáním mocenského monopolu komunistickou stranou v únoru 1948. Druhá část zahrnuje články zaměřené na dílčí témata z dějin KSČ v době, kdy byla stranou vládnoucí.

V pořadí druhá kolektivní monografie projektu "Komunistická strana Československa a bolševismus" navazuje jako 7. svazek na pět sborníků projektu vedeného prof. Zdeňkem Kárníkem "Dějiny KSČ a radikálního socialismu".

Šestý svazek studií věnovaných dějinám radikálního socialismu, komunismu a bolševismu v Československu.

Nucené pracovní nasazení českého obyvatelstva Protektorátu Čechy a Morava pro válečné hospodářství Třetí říše (1939-1945). Vychází v Edici dokumentů s historickým úvodem Jaroslava Kokošky.

Autor ve své knize paralelně sleduje vývoj západoevropského a československého studentského hnutí v šedesátých letech 20. století.