Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity.
Josef Husák patří k předním českým představitelům subjektivního dokumentu, směru, který dnes zaujímá stále významnější pozici v současné tvůrčí fotografii.
Cestopisné fotografie z Nepálu pocházejí z půlroční expedice z roku 1973, kterou Petr Sirotek podnikl jako fotograf a kameraman horolezecké výpravy do Himaláje. V jeho fotografiích se mu podařilo zachytit všední každodennost místních obyvatel.
Fotograf Pavel Baňka zaujímá v dějinách české fotografie místo někde v linii Josefa Sudka, na jehož práce v raném období odkazoval, Františka Drtikola, s nímž ho sbližuje podobná estetika portrétů a aktů.
Kniha fotografických vzpomínek Roberta Vana je sestavena z více než sto devadesáti snímků, pocházejících z archivu fotografa. Kromě černobílých fotografií tu umělec poprvé zveřejňuje také barevné snímky.
Publikace je určena milovníkům krkonošské přírody. Kouzlo fotografií spočívá v komplexní posloupnosti dvanácti po sobě jdoucích měsíců v submontánním pásmu nejvýchodnějších Krkonoš nafocených v průběhu několika let.
Kniha Slepí málokdy spojuje v harmonický celek dvě protilehlé sféry: text, působící jako nástroj verbálního vyjadřování skutečnosti, a fotografii coby médium neverbální povahy, která skutečnost zachycuje.
Kniha Tváře přináší výběr z volné tvorby Herberta Slavíka, jednoho z nejvýraznějších fotografů současné doby. Držitel řady českých i mezinárodních prestižních cen se dlouhodobě profiluje především jako portrétní fotograf.
Autorka zachytila svým fotoaparátem převratné politické události roku 1989. Díky jejím černobílým fotografiím si můžeme připomenout mimo jiné dnes již pozapomenutou dějinnou „epizodu“, kdy občané východního Německa prchali přes pražskou ambasádu.
