(...) Ovšem není až tak divu: fotografčin rukopis je téměř bezpříznakový, objektivistický. Reportáž a dokument nikdy nebyly Lamrové doménou, jak si lze ověřit na autočiných stránkách (www.blankalamr.cz). K fotkám v knize obsaženým ji donutily okolnosti, vzrušená doba, probuzené dění po normalizační ospalosti. Svoji reportážně-dokumentární hvězdnou hodinu Lamrová zažila během týdnů na podzim 1989, kdy chodila k západoněmecké ambasádě v Praze a dokumentovala nával východních Němců, kteří se dostali – nebo o to usilovali – na půdu západního velvyslanectví. Tento soubor, nazvaný Uprchlíci, je v monografii právem zastoupen nejpočetněji, neboť ze tří jejích oddílů uchopuje téma nejzvládnutěji jak „čistě“ obsahově, tak obrazovou kvalitou, i když je pořád patrné, jak Lamrová události pozoruje z odstupu. Není lovcem situací, jenž s objektivem „leze“ k lidem až na dotek.