Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.
Monografie je věnována pedagogickému konceptu, podle nějž by všechny děti měly navštěvovat třídy hlavního vzdělávacího proudu, a to bez ohledu na stupeň svého postižení.
Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum.
Autorka v předmluvě této knihy vyjadřuje přesvědčení, že porozumění je základním předpokladem nejen kvalitního, bezkonfliktního soužití generací, ale i pro pozdější péči o nemocné seniory.
Knížka pro učitele a také ředitele škol, kteří hledají inspiraci pro inkluzívní vyučování - tedy jak zvládnout v jedné třídě pohromadě žáky s různou úrovní nadání, migranty, příslušníky menšin.