Krátká, autobiograficky laděná
povídka je zasazena
právě do prostředí a doby, jež autorka poznala na
vlastní kůži – odehrává se těsně před anšlusem
Rakouska a během něho a líčí osud malého divadla
a milenecké dvojice.
Povídky pojednávají
o zlomových emocích lidských životů – o chvíli,
kdy si dítě uvědomí, že jeho otec není superhrdina,
o situacích, kdy známý svět přestane dávat
smysl a začne se rozpadat.
Příběhy této knihy se určitě odehrály. Připomínají bezčasí vyprávěné přáteli a starými deníky a dopisy bez obálek. Neznámí příbuzní a zapomenutí sousedé v nich ožívají jako při prohlížení omšelého sametového alba s průsvitným papírem.
Povídkový soubor O lovcích a venuších vznikal v letech 2008 -2013. Většina povídek se zaměřuje na věčný střet mužského a ženského chápání a vnímání světa, ve kterém je třecí plochou lidská slabost, zbabělost a neochota přiznat, že alkohol nic neřeší.
Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované.
Autor nám přes hororové povídky zprostředkovává přístupnou formou některé zásadní informace o hermetických disciplinách, zejména z oblasti magie. Kniha menšího, kapesního formátu obsahuje celkem 6 ilustrovaných povídek.
Prozaické miniatury, v nichž se – stejně jako ve skutečném životě – ocitáme na nejisté půdě mnoha světů, modelů a neuvěřitelných pojednání. Jejich repertoár je široký – od autobiografických zpovědí přes postřehy poutnické až k črtám politickým.
Známý brněnský básník, textař, hudebník a výtvarník se přiklonil ke klasickému žánru a napsal „povídkový románek“, jak toto dílo sám označuje. Hrdiny knihy jsou čtyři členové fiktivní brněnské skupiny Tomatom, která se věnuje fyzickému básnictví.
Nová kniha Radoslava Nenadála obsahuje trojici povídek, motivicky čerpaných z prostředí, v němž je autor bytostně i literárně doma, z prostředí morálních konvencí, předsudků a přetvářky.
