Kniha zkoumá, zda je deixe použitelná jako hledisko výkladu světa médií, veřejného prostoru a komunikačních interakcí v něm probíhajících. Soustředí se na vztah těchto interakcí k vytváření kolektivního vědomí sociálních aktérů.
Knížka je určena široké laické i odborné veřejnosti, zejména rodičům, partnerům, učitelům, manažerům, psychologům a všem, které zajímá tajemství komunikace mezi lidmi.
Jako předmět zkoumání zvolil autor knihy česky psané časopisy pro děti. Jedná se o dosud málo zmapovanou oblast historie českých médií, zahrnující desítky titulů, z nichž některé formovaly celé generace, a jiné jsou dnes již téměř zapomenuty.
Monografie se zabývá otázkou, jaký je vztah lidí k muzeím, památkám a výtvarnému umění. Jednotlivé kapitoly se blíže zabývají tím, s čím vším zájem o muzea a výtvarné umění a ochota navštěvovat jejich prezentace může souviset.
Komunikace ve veřejné správě bývá v představách veřejnosti spojována s riskantní chůzí po laně visícím nad hlubokou propastí, které se trvale účastní jen vycvičení akrobaté, zvyklí na pády a pokřik obecenstva.
Knížka se věnuje klíčové otázce neziskových organizací: Co je třeba udělat, aby se nezisková organizace stala atraktivní pro veřejnost a byla schopna zajistit dostatek zdrojů na prosazování a naplňování svého poslání?
Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují.
