Koncepce herectví uplatněné v tvorbě nejvýznamnějších českých divadelních režisérů 20. století: K. H. Hilara, E. F. Buriana, J. Honzla, J. Frejky, A. Radoka, O. Krejči, J. Grossmana nebo tvůrců Činoherního klubu.
Studie doplněné rozhovory a anketou o psychologii herecké tvorby věnují pozornost vzniku divadelního studia DISK, odkud vyšli na profesionální dráhu nejenom J. Adamová a J. Pleskot, ale i mnoho dalších příslušníků této generace.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.