Poslední dokončené dílo Charlese
Bukowského, vydané krátce po jeho smrti
roku 1994, se už svým názvem hlásí
k žánru literárního braku. Využívá četné
stereotypy šestákových románů a dovádí
je ad absurdum.
Předposlední román F. M. Dostojevského byl marxisty léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci,nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony.
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz.
Zoli prožívá dětství v době, která pro její lid znamená období nejhoršího pronásledování. Její rodina je vyvražděna Hlinkovou gardou a romská skupina, ve které pak v péči dědečka vyrůstá, se musí neustále skrývat.
Román vychází v češtině už potřetí; slang zachycený v překladu se pochopitelně liší od současné mluvy, ale i tak jde o překlad živý, čtivý, šťavnatý, a příběh, který vypráví, neztratil nic ze své působivosti.
Hlavní postava Oskar je milý, ale značně obtloustlý nýmand, který v New Jersey sní o tom, že se stane dominikánským Tolkienem a že díky tomu najde konečně lásku, zatím stále jen sní o svém prvním polibku. Román získal Pulitzerovu cenu 2008.
Gombrowiczův „vesnický román“ je ironickou, originální výpovědí o Polácích za času okupace. Próza byla roku 2004 zfilmována jedním z nejtalentovanějších polských režisérů současnosti Janem Jakubem Kolským.
Ilustrovaná knížka od autora série o prevítech (Prevítem snadno a rychle, Prevítovy první krůčky a Další prevít? Jen to ne!) je plná nečekaných i legračních námětů, jak zvládat další generaci ve vaší rodině.
