Lawlerova kniha je vyprovokována obtíží, kterou bolestně pociťuje řada lidí: papež František se pro ně stal obtížně srozumitelným. V úvodu knihy autor říká, že z počátku papeži velmi fandil a radoval se z něj.
Názor na to, co je život, se v nejhlubší rovině liší v tom, zda na něj nahlížíme pouze jako na singulární, ohraničený jev, který má začátek a konec, nebo jako na kontinuum bez začátku a bez konce.
Právě o tento rozdíl jde v této knize.
Andrea J. Larsonová píše dopisy svému strýčkovi Willimu. Je jím benediktin Anselm Grün. Na jedné straně mladá matka tří dětí, která v životě plném možností vidí i řadu omezení – na straně druhé starý mnich.
Ať už vyprávění začíná slovy „Bylo nebylo…“, nebo „Na počátku bylo slovo…“, princip je stejný – začíná se odvíjet příběh o tom, co (možná) bylo, jak to všechno začalo, co přišlo potom.
Druhý díl Církevních dějin, který navazuje na předchozí zpracování církevní historie v antice a středověku, je vymezen obdobím sahajícím od počátků protestantské reformace až po předvečer Velké francouzské revoluce.
Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem.
První kompletní vydání Senekových dopisů Luciliovi. Vydání je doplněno úvahou Petra Dvořáka o stoickém pojetí osobní transformace a ideálu emočního života.
Tato publikace obsahuje výsledky setkávání skupiny křesťanů různých vyznání, kteří se vzápětí po pádu totality začali jako Kruh českých duchovních tradic pravidelně scházet. Na setkáních se probíraly jednotlivé tradice českého národa.
V knize Chonrad Stoeckhlin a noční houf autor líčí příběh dvou pastýřů z konce 18. století, kteří si navzájem slíbili, že pokud jeden z nich zemře, přijde druhého navštívit a bude mu podrobně vyprávět o posmrtném životě.
