Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina, Sebastiana Branta i dosud nevydaných překladů veršů Friedricha Hölderlina.
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Předkládám vám básně, které jsem napsala v letech 2014 – 2015. Chtěla jsem se jimi dostat pod povrch ženského uvažování a zdůraznit především sílu jeho ducha, který je i přes zdánlivě křehkou skořápku velice výrazný.
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím.
Suma mnohaletého pobývání ve městech a s městy, v níž si Paříž mění místo s Prahou, Brusel se setkává s Barcelonou a vidina New Yorku vniká do všech ostatních metropolí.
Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické
Básnické překlady Jaromíra Zelenky tvoří sice nerozsáhlý, nicméně pozoruhodně soustředěný celek. Vznikaly převážně v 90. letech a jsou pendantem k Zelenkovu vlastnímu básnickému dílu, jehož jedno těžiště leží právě v této době.
V této mystické básni v próze se mísí a spájí prvky a elementy dávné alchymie a kabalistické
algebry s nejnovějšími poznatky přírodovědy či kvantové fyziky.