Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti.
Autor se intenzivně věnoval psaní klasických haiku. S německým znalcem pečlivě hlídal přesnou formu a výsledkem jsou básně, které můžeme nazvat "šumavskými haiku".
Tento sborník 320 českých, moravských a slezských vánočních písní a koled představuje největší tuzemskou sbírku svého druhu, jaká kdy u nás byla vydána.
Knížka je pokračováním oblíbené řady básniček PhDr. Romany Suché. Opět vychází z jednoduchých a veselých říkanek spojených s půvabnými obrázky a nápady na pohybové hry a hříčky, kterými můžeme básničky doprovázet.
Básnická sbírka, ve které autor předkládá ucelený epos o planetární geologii, prehistorii a mytologii, inspirovaný východoasijskou krajinomalbou, japonským divadlem nó, zenovou praxí, indiánskými příběhy, či západní poetickou tradicí.
