Román vypráví o trýznivé cestě vykořeněného člověka, kroužící mezi dvěma světy, z nichž se nakonec přiklání k menšímu zlu. Zároveň jde i o podobenství člověka, který se nedokáže vyrovnat s příliš dotírajícím moderním světem.
Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená "ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže", stavu, kdy v člověku přesto občas "skučí a sténá vichr tesknice".
Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém.
Čtenáři se v románu Viktorie Hanišové skýtá až bolestně obyčejný pohled do od samého počátku narušeného vztahu matky a dcery, pochroumaného maloměšťáckou ustaraností jedné a nemožností vymanit se z klece stereotypů druhé.
Válka si vyžádala na Anglii vysokou daň. Panství Cavendon čelí bankrotu a rody Swannových a Ighamových se dostávají do pře. Když na povrch prosákne hluboko pohřbené tajemství, stane se právě rodinné sídlo hrozbou pro všechny.
Helga dělala vždycky všechno s plným nasazením. Toužila být dobrou manželkou, mámou i babičkou. Podařilo se jí to. Rodině vytvořila bezpečný přístav naplněný láskou a pochopením.
