Koncept autorské publikace Bytosti jménem houba vyrůstá z českého fenoménu- z mykofilní orientace národa, kde se houby obecně těší široké pozornosti, počínaje jejich sběrem a konče jejich vstupem do poezie, hudby, filozofie a nakonec i do osudů lidí.
Černobílé fotografie z 60. let a barevné z 90. let 20. století, brněnského fotografa, rodáka z Podkarpatské Rusi. Kniha obsahuje též rozsáhlý rozhovor s autorem a úvodní slovo k jedné ze Štursových výstav od jeho přítele Jaromíra Tomečka.
Prozaická novinka Jana Saudka, ročník 1935, je vlastně staronovinkou. V žánru drobné prózy tu autor otvírá témata, kterým se věnoval intenzivně i ve svých předchozích titulech: láska na každý způsob i pád, vzdalující se dětství, přibližující se smrt.
Fotografie jako bytostně hraniční fenomén osciluje na hranici pomíjivého a trvalého, dynamického a statického, zjevného a skrytého, vědy a magie, pravdy a fikce, dokumentu a monumentu, informace a věci.
První knižní vydání výběru z dosavadní tvorby Václava Podestáta, předního českého dokumentárního fotografa, absolventa katedry fotografie na FAMU v Praze a pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Poprvé knižně publikovaný soubor Válka za studena je podobenstvím o kroužení kolem jádra nicoty. Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě obnažují svět mužů zavlečených do pasti, jíž je hra na vojáky.
Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity.
Fotograf Pavel Baňka zaujímá v dějinách české fotografie místo někde v linii Josefa Sudka, na jehož práce v raném období odkazoval, Františka Drtikola, s nímž ho sbližuje podobná estetika portrétů a aktů.
