Závěrečný třetí svazek Hradních kaplí pojednává především o době vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, byť panovník tehdy definitivně ztratil své postavení výsadního stavebníka.
Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity.
Slovem „legenda“ je dnes označován kdekdo, ale osobnost Jiřího Suchého vrací tomuto označení původní význam. Tento knižní rozhovor je bilanční - vznikl k jeho pětaosmdesátinám.
Knížka zachycuje historii jedné z významných brněnských staveb z konce 19. století. Šlo o stavbu architektonicky zajímavou, velmi luxusní, s tehdy největším sálem v Brně, urbanisticky dotvořenou velkým pomníkem císaře Josefa II., ...
Doposavad nejrozsáhlejší kniha Evy Koťátkové shromažďuje analyticko-obsesivní záznamy, příběhy či projevy duševní jinakosti. 267 koláží v této publikaci vznikalo mezi lety 2013 a 2015.
Kniha obsahující pětapadesát životních příběhů osobností českého stavitelství se snaží ukázat, kdo jsou hlavní historičtí strůjci podoby tohoto odvětví v současnosti, dobu, v níž žili a situace, se kterými se museli vyrovnávat.
Fotograf Pavel Baňka zaujímá v dějinách české fotografie místo někde v linii Josefa Sudka, na jehož práce v raném období odkazoval, Františka Drtikola, s nímž ho sbližuje podobná estetika portrétů a aktů.
