Přímý dědic druhé ruské avantgardy, tradičně označovaný za minimalistu - nejen pro malou formu svých básní, ale také pro minimum prostředků, jež využívají.
Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat
iluzi objektivity, ale je výsledkem
setkání dvou editorů, dvou subjektivních
pohledů na poezii daného roku i na poezii
jako takovou.
Kniha představuje písňové texty v české populární hudbě 60. let 20. století jako pozoruhodnou, dosud přitom spíše opomíjenou součást literární historie.
Dan Duta je básník, který kráčí svojí cestou s tím, že tato nemusí být zrovna příliš schůdná pro čtenáře a ctitele tradiční poezie. Jeho tvorbě nechybí humor a zejména notná dávka sebeironie.
Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
Plastické obrázky spolu s dvanácti veršovanými a pěti prozaickými texty hravě a s humorem provedou malé cestovatele životem ostrovanů i zvířat z ospalé vesničky jménem Jambiani.
