Základním tématem sbírky Alchymie srdečního pulsu (přel. Aleš Kozár) slovinského básníka Primože Repara je láska, jejíž projevy autor zapisuje formou haiku, které, jak známo, nebývá výlučně spojováno s milostnou poezií.
Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina, Sebastiana Branta i dosud nevydaných překladů veršů Friedricha Hölderlina.
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Předkládám vám básně, které jsem napsala v letech 2014 – 2015. Chtěla jsem se jimi dostat pod povrch ženského uvažování a zdůraznit především sílu jeho ducha, který je i přes zdánlivě křehkou skořápku velice výrazný.
Básník Roman Kníže si nejvíce váží daru zostřeného vidění a vnímání. Tento obraz je nesen proudem času, tedy pohybem skutečnosti i myšlení a dostává zašifrovanou podobu reflexe.
Výbor zásadně dokresluje obraz Placákovy básnické osobnosti. Ten byl doposud širší veřejnosti zprostředkován sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov. Stranou však zůstala řada pozoruhodných textů, zveřejněných svého času v samizdatu.
Vůbec první české vydání jednoho z nejrozsáhlejších básnických textů Mariny Cvetajevové, který byl v roce 1925 z části napsán ve Všenorech u Prahy a dokončen téhož roku v Paříži. Paradoxně dosud nikdy nebyl do češtiny přeložen a vydán.
Sbírka intimně a milostně lyrických veršů básníka, prozaika a publicisty Přemysla Krejčíka navazuje na mladou básnickou vlnu, reprezentovanou například Janou Orlovou, Olgou Stehlíkovou nebo Ondřejem Buddeusem.
