Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“.
Výmluvnost veršů nové básnické sbírky Jany Štroblové určuje závažnost témat, prožívaných v široké – v zásadě dvoupólové amplitudě. Odtud také roste vnitřní dynamika a dramatičnost její poezie.
NIKDY BYLO JIŽ VČERA, je název nejnovější knihy již známého
brněnského básníka, publicisty a výtvarníka Jiřího Kosíka.
V knize je více než sedmdesát básní, volné verše, básně v próze a několik
ilustrací.
Reprezentativní výbor poprvé v češtině uvádí dílo ruské básnířky, které mohlo být objevováno doma i v zahraničí teprve po pádu sovětského režimu. Autorka strávila více než dvacet let života v sovětských gulazích a další léta ve vyhnanství.
Krása veršů, která k nám doléhá ze vzdálených časů, umocněná nepřekonatelným
překladem Jaroslava Seiferta, promlouvá k vnímavým srdcím dnešních čtenářů
se stejnou nádherou a tajemností, jak to činí již stovky let.
Básnické překlady Jaromíra Zelenky tvoří sice nerozsáhlý, nicméně pozoruhodně soustředěný celek. Vznikaly převážně v 90. letech a jsou pendantem k Zelenkovu vlastnímu básnickému dílu, jehož jedno těžiště leží právě v této době.
Říká se, že život je boj, výzva nebo vražedná hra (kdopak ji s námi asi hraje?). Každopádně je život vážná věc. Natolik vážná, že si z něj musí člověk umět utahovat, aby ho ve zdraví přežil.
Vincenc Hehl (1901–1977) žil tiše a skromně. Po léta kreslil ilustrace komorního charakteru do dnes nevyhledávaných knih. K širšímu uznání a věhlasu mu chyběly ostřejší lokty a větší víra v dar talentu.