Tento sborník je první z cyklu knih o nejstarší české soukromé síni. Věnuje se výstavním a divadelním aktivitám pořádaných v Topičově salonu v těžkém období protektorátu a poválečných let stejně jako nakladatelské činnosti.
Kniha Měla to být vlastně společná knížka o krajině, je svébytným zpracováním vztahu ke krajině formou atlasu, zároveň je vnorem do duší a myslí dvou mladých malířů Nikoly Čulíka (1983) a Adély Součkové (1985).
Vzpomínky muže v pozadí, tak by se dala nejpřesněji nazvat knížka Ivana Dvořáka o koncertech a kulturních akcích, které pořádal v 70. a 80. letech pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Nohyb.
Co je činohra? Jak souvisí tento pojem s institucí zvanou Národní divadlo? Tyto otázky si klade přední český divadelník - praktický dramaturg, historik, teoretik, kritik a pedagog - v jednotlivých studiích.
Kniha usiluje o definici a vymezení oboru vizuální antropologie v rámci sociální a kulturní antropologie a zaměřuje se především na souvislosti filmu a audiovizuálních médií s vědní disciplínou.
Petr Váša shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.
