(...) Jiránkovu (1875–1911) monografii zpracoval Tomáš Winter. Pojal ji jako napínavou cestu malíře a literáta napříč životem, který až nebezpečně těsně souvisel s umělcovým dílem. Jiránek, vzdělaný v teorii i dějinách kultury, měl jako výtvarník nejblíže k postimpresionismu, který usiloval vlastně o nemožné: fixovat na plátně jevovou skutečnost ve vší její nestálosti a unikavosti. Jiránka ten "zápas o moderní malbu", jak zní podtitul publikace, nakonec strávil. Jako by v něm hořel oheň – intenzivně střídal výraz i téma, odhodlával se k novým pokusům a dobrodružstvím.