Výbor zásadně dokresluje obraz Placákovy básnické osobnosti. Ten byl doposud širší veřejnosti zprostředkován sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov. Stranou však zůstala řada pozoruhodných textů, zveřejněných svého času v samizdatu.
V pořadí sedmá básníkova sbírka obsahuje 44 básní rozčleněných do dvou částí a celkově pěti oddílů. Jde o soubor nerýmovaných textů psaných volným, rytmizovaným veršem.
Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty, jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988.
Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
V této mystické básni v próze se mísí a spájí prvky a elementy dávné alchymie a kabalistické
algebry s nejnovějšími poznatky přírodovědy či kvantové fyziky.
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo čeřeno, dokud neopadala růž a podpůrné berličky a strohé, do latě řazené písmo se nevychýlilo v kurzívu. Mokrý básník podněcuje bystřejší čtenáře ke hledání vtipu či moudra skrytého v kryptických verších.
