Monografie o Pavlu Brázdovi mapuje práci tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000.
Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
Meyer Schapiro byl jedním z nejvýznamnějších amerických historiků a teoretiků umění ve 20. století. Kniha představuje obsáhlý průřez Schapirovým dílem, reprezentující velkou část jeho zájmového spektra.
Kniha, vydaná u příležitosti mozartovského roku, je výborem dopisů, které Mozart napsal své ženě Konstanci převážně v posledních třech letech svého života.
Martinelli působil od 80. let 17. století na římské Accademii di San Luca jako profesor architektury a perspektivy. Roku 1690 byl povolán do Vídně a v následujících letech zasahoval svou tvorbou i do Čech a zejména na Moravu.
Nový svazek edice Fototorst. Monografie Iren Stehli (* 1953 v Curychu, v letech 1974-79 vystudovala FAMU v Praze) představuje autorčinu volnou tvorbu z let 1973--2001.
Monografie, doprovázející stejnojmennou výstavu uspořádanou v Císařské konírně Pražského hradu, představuje čtenářům život a dílo málo známého, ale pozoruhodného umělce českého baroka Jana Jiřího Heinsche (1647–l712).
