Původním povoláním úředník, ergo básník se sekretářkou, též častý pasažér
letounu Erbas trý handrd a něco. Ale především Mircea Dan Duta, (nar. 1967) Rumun,
který svůj debut napsal v češtině a dokázal nám, že i počeštěný Rumun může
být básníkem.
V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i
když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale
„z ničeho“.
Jan Vladislav psal svoji poslední básnickou sbírku Příběhy v letech 1997–2009. Jde o básně s epickou osnovou, tedy skutečně o příběhy, jež zachycují životy nebo výmluvné zlomky osudů velkých umělců – básníků, malířů, divadelníků, filozofů.
Záměrem autorky je hravým způsobem přivodit čtenáři zrychlený dech, inspirovat i pobavit. Můžete se červenat, ale nenechte svůj milostný život dojít k fádnosti a nudě. V básních s lehce submisivním zabarvením není nouze o překvapivé momenty.
Autorčiny sbírky vypovídají o boji s nemocí zvanou schizofrenie. Začala je psát koncem roku 2010. A spolu s nakladatelem F. Spurným se je podařilo vydat. Sbírky jsou ilustrovány autorkou.
V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury.
