Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka, je znám především jako prvotřídní divadelní režisér, který za svá nezapomenutelná představení posbíral řádku prestižních cen. Ve skutečnosti je však autorem renesančního záběru.
Poutavé obrázky Heleny Zmatlíkové provázejí leporelo plné písniček. Utíkej, Káčo!, Ovčáci čtveráci, Já do lesa nepojedu a další písničky, které by neměly chybět mezi prvními knížkami v dětské knihovničce.
Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.
Hodně štěstí, málo pláče a do roka kudrnáče! To se přeje nevěstě a ženichovi na svatbě. Když se pak narodí kudrnáči hned tři, je to trojnásobná legrace. Když se pak narodí kudrnáči hned tři, je to trojnásobná legrace.
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena).
Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam.....
Výbor z poezie H. Michauxe (1899-1984), jehož poesie je jedním z nejdůslednějších, a zároveň nejpodstatnějších pokusů evropské poesie dvacátého století o jiné vnímání, cítění a myšlení.
O Brně se dá jistě psát ledacos a ledajak. Důležité však je, aby to dokázalo člověka jaksi vtáhnout do děje, obklopit ho jistou a neopakovatelnou atmosférou a vyvolat v něm barvitou představu čehosi pro Brno charakteristického.