Básnická sbírka obsahuje verše zabývající se tématem krize lidské existence, plynutí času, rysů proměnlivosti i integrity jedince pokoušející se hledat opory ve světě, jehož konstantou je nejistota, dále vědomí smrtelnosti a obava z marnosti.
Reeditovaný svazek básní Josefa Kainara (1917—1971) představuje výbor z autorova díla čtyřicátých a šedesátých let — Osudy (1940—1943), Nové mýty (1946), Lazar a píseň (1960) a Moje blues (1966).
Soubor veršů, vznikajících při vůní kávy, je dílem dvou studentů, kteří své pocity, zážitky , pohled na život a filozofické úvahy zachytili do své sbírky .
Básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná.
Hudebnice a literátka, která dosud vydala jednu prozaickou a jednu básnickou sbírku, navazuje ve své aktuální knize básní na tu předešlou, jež vyšla v roce 2017 pod názvem Kolibří úsměv.