Ondřej Hrabal – mimo jiné mistr ČR ve slam poetry, prozaik a organizátor kulturního života – se hlásí o slovo se svým básnickým debutem. Nezkoušej se usmát. Proč? Není čemu? Není na koho? Nebo by to snad bylo nevhodné?
Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní s naprostou samozřejmostí mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou.
Biligvní vydání zahrnuje asi polovinu Ausoniova díla tak, aby obsáhl všechny polohy: něžně milostné, lyricky krajinopisné, uctivě vzpomínkově elegické, křesťansky zbožné i politicky devótní.
Za co přesně se autor omlouvá? Za svoji životní bezradnost, kterou umí prodat jako nikdo jiný? Brilantní smysl pro rytmus? Nebo za to, že vás urazil? Že vám přebral holku? Že na rozdíl od vás ví, co je to aliterace?
Sbírka Rozhraní nás vtáhne do neuchopitelného světa na pomezí snu a reality, kde hoří vítr a déšť se za nás tiše modlí. V tomto místě mnoha tajemství neviditelné hýbe vším.
Básnická sbírka „Sto dětí“, jejíž součástí je neuvěřitelných sto ilustrací Markéty Prachatické, se nabízí jako balzám na duši každému, kdo v dnešní střemhlavé době ještě někdy sáhne po knize.
