Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944.
Autor byl v roce 1944 deportován do Osvětimi. Díky své lékařské odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Po válce vydal své svědectví - šokující a naléhavý deník.
Nepříliš známý úsek historie z 2. světové války, přibližující bojové nasazení španělské Modré divize a jejích letců, kteří pomáhali německému Wehrmachtu a Luftwaffe v letech 1941-1944 na východní frontě v konfliktu se stalinským Ruskem.
Závěrečný svazek se zaměřuje na triumf Spojenců v poslední fázi konfliktu, z něhož Královské námořnictvo sice vyšlo vítězně, ale v němž Británie definitivně ztratila postavení "vládkyně moří".
Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.
Autor neotřelým způsobem vykládá úlohu Británie jako ostrovní námořní velmoci a mateřské země světového impéria za druhé světové války. První svazek končí evakuací britských expedičních sil z Dunkerku.
Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války.
Max von der Grün se svým výrazně autobiografickým románem Dva dopisy Pospischielovi vrací ke svému vlastnímu dospívání na Tachovsku v období prvorepublikového Československa. Součástí knihy je i čtivý doslov s autorovým životopisem.
