Monografie přináší hlubší analýzu vztahu k náboženství u dvou klíčových autorů frankfurtské školy – tradice, jež se hlásí k osvícenskému rozumu. Seznamuje tak čtenáře s aktuálním vývojem v oblasti dialogu rozumu a víry.
Klasické dílo sedmnáctého století se stalo „učebnicí“ mnoha světců (Terezie z Lisieux). Termín „milost přítomného okamžiku“ vyjadřuje moudré uspořádání stálého napětí mezi aktivitou a pasivitou v hledání Boží vůle.
Patron východní i západní církve, skautů, četných spiritualit a rytířských řádů, hluboce spojený s naší vlastí, jako i s národy Anglie, Gruzie, Kanady, Řecka, Ruska… je představen v sérii životopisů a legend.
První část čtyřsvazkového díla zahrnuje některé hymny a písně z véd, výňatky z komentářů bráhman, výběr z upanišad, vybrané partie ze šáster, Bhagavadgítu, několik dalších kratších textů z Mahábháraty a ukázky z purán.
Je možné racionálně zdůvodnit přesvědčení, že budoucnost bude do značné míry podobna minulosti? V tomto duchu formuloval v Anglii 18. st. dnes již tradiční verzi problému indukce David Hume.
Zenový mistr kocour Kojabaši, který putuje po Japonsku s holí, miskou na milodary a ranečkem přes rameno a vypráví zenové příběhy neposednému žákovi Tanedovi...