Po úspěšných titulech Chodit po provaze je snadné (2011, Nejkrásnější kniha ČR 2012) a Plop! (2015), které vyšly s ilustracemi Jiřího Stacha, vydáváme tento rok Wernischovu sbírku básní s názvem He, he!
Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý.
Výbor z Chrastinovy letité tvorby, který jako editor připravil Martin Reiner, vykazuje, jeden velice sympatický rys; čte se lehce, aniž v nás zanechává dojem banálnosti.
„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije.
Debutová básnická sbírka Město hráze básnířky, teoložky a aktivistky Magdaleny Šipky zahrnuje 31 rozsahem spíše kratších, poetikou a obsahem ovšem hutných básní.
Biligvní vydání zahrnuje asi polovinu Ausoniova díla tak, aby obsáhl všechny polohy: něžně milostné, lyricky krajinopisné, uctivě vzpomínkově elegické, křesťansky zbožné i politicky devótní.
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...