Román Turecké zrcadlo je dobrodružnou výpravou do 16. století na území dnešního Maďarska, do země položené mezi dvě říše, jejímž pánem je právě teď sultán Sulejman Nádherný, pán všech pánů tohoto světa a Majitel lidských hrdel.
Třináctiletá princezna Eliška Přemyslovna je otřesená smrtí svého otce a krále Václava II. Když je o rok později v Olomouci zákeřně zavražděn její bratr a dědic trůnu Václav III., nedokáže se s krutostí světa vyrovnat a obrací se k Bohu.
Královský úděl budoucího císaře Karla IV.
Král Jan Lucemburský se s Karlem nijak nemazlil. Jako tříletého věznil syna na hradě Lokti, v sedmi ho oženil s Blankou z Valois, v patnácti syn vedle otce bojoval o vládu nad severoitalskými městy...
Buď jak buď, Lucemburkové na českém trůně znamenali pro naše země období navýsost dynamické – a zajímavé i po staletích. Jan Bauer nám ho přibližuje úhlem pohledu, který většina historiků zatlačuje do pozadí.
Děj historického krimi románu zavádí čtenáře do druhé poloviny 19. století, do doby vlády císaře Františka Josefa I., konkrétně do oblasti kralického komisariátu, který byl coby pohraniční oblast rájem všech pašeráků.
„Minulý čas hledejme v tom našem. On totiž nikdy nepominul, pouze plynule vstoupil do času přítomného.“ Paměť mého města předkládá čtenáři pohled do historie, té nejstarší i nedávno minulé.
Požehnaný rok zavede čtenáře do jihočeské Třeboně roku 1725. Město i jeho obyvatelé se pomalu vzpamatovávají z ničivého požáru. Setkáme se s osudy Tomáše Šlupky, syna místního pekaře, který zběhl ze studií teologie.
Než se stal Sebastianem Leopoldem Richardem von Kaunitz, prošel těžkým dětstvím. Narodil se prostitutce v pražském nočním klubu, jeho nejmilejší hračkou byla láhev od ginu. Ovšem usmálo se na něho štěstí - adoptovala ho šlechtická rodina.
