Je s podivem, že jako zdroj básnické inspirace zůstávaly numerologické příručky (na rozdíl od slangů, profesní mluvy a webových jazykových mikrosvětů) až dosud nepovšimnuty. Ivana Kašpárková si ve své knižní druhotině tento materiál přizpůsobila.
Kristýna Vorlíčková (1981–2018) vstoupila do literárního světa již ve svých dvaceti letech s novelou Nahá Godotka, která jí vynesla nominaci na Cenu Jiřího Ortena, zatímco s její poezií se čtenáři mohli dosud seznámit jen časopisecky.
Jak zachovat „žízeň/ po něčem podivném/ co se nevejde do pet láhve“ v kontrastu s ubíjející a básnickému prožitku vzdálenou každodenní zkušeností? O tom je kniha Pitný režim básníka, anglisty a amerikanisty Stanislava Koláře (*1953).
Text mnohovrstevným básnickým jazykem introspektivně reflektuje naši hédonistickou přítomnost a neexistenci budoucnosti, v proudu vědomí sleduje zapletenost našich myšlenkových postupů jako pokroucené kořeny lesního porostu.
Ani jedna z básní v této knize není „vymyšlená“. V každé z nich jde o nějakou konkrétní osobu, autentické místo, skutečnou událost... Jde o skutečné příběhy tematicky na sobě nezávislé a o zdánlivě nevýznamných věcech, ...
Cyklus čtyřiadvaceti ritornelů oživuje pozapomenutou básnickou formu. Uvadající květy chryzantém, gerber, frézií či floxů v sobě implikují čas, hnědnoucí listy a zbytky vůní nás navracejí do vzdálených krajin ...
