Monografie německého historika je jednou z prvních prací, která důkladně rekonstruuje formování a hlavní rozhodovací procesy předcházející realizaci nacistického holocaustu.
Kniha líčí postupně historii Osvětimi jako původně německého města založeného v roce 1270, přes trojí dělení Polska v 18. století a germanizační snahy 19. století a dospívá až k neblahému vyvrcholení osvětimské historie ve 20. století.
Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české.
První vydání Angelovy knihy spatřilo světlo světa v Londýně v roce 1763 a text byl francouzský. Domenico Angelo (1717–1802) byl jedním z nejvěhlasnějších mistrů šermu osmnáctého století a jeho kniha patří k nejproslulejším metodikám šermu všech dob.
Nucené práce v pobočných koncentračních táborech byly součástí proměny župy ve výrobní prostor Říše a nekompromisním způsobem změnily celkovou atmosféru v regionu.
Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého evropského století od Francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví.
Kniha mladého historika je monumentální sondou po polských dějin 18. a 19. století. Autor v ní barvitým způsobem líčí proces formování se moderního polského národa "revoluční cestou", tolik odlišnou od české národní emancipace.
