Kniha pojednává o období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové období.
V československé armádě bylo v letech 1918 až 1948 jmenováno do generálské hodnosti celkem 533 důstojníků; kniha rekapituluje životní osudy devíti z nich. Časové rozpětí životopisů sahá od roku 1869 do roku 1977.
Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče.
Autor si vedle politiky, válek a hospodářství všímá i kultury a umění baroka, rokoka a klasicismu, rozvoje vědy a techniky i nastupující industrializace a počátků národního obrození, módy a životního stylu.
Ve své knize vzpomíná Ladislav Melíšek na svou dramatickou cestu do zahraničního odboje, která vedla přes Slovensko, Maďarsko do Jugoslávie, odkud pak pokračoval do Palestiny, ...
Na základě mnohaletého výzkumu v českých i francouzských archivech autor podrobně vykresluje podporu komunistického Československa národněosvobozeneckým hnutím ve francouzských koloniích.
