Pověst z 19. století vypráví, že hřbet sopečných vyvřelin vystupujících
z krajiny severních Čech byl dílem ďábla, který
rozdělil bojující Čechy a Němce tím, že mezi ně postavil
zeď.
Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy...
Kniha pojednává o dvou rozdílných obdobích českých a československých dějin – nejprve se věnuje vývoji v zemích České koruny v 16. a 17. století a poté na existenční zápas československého katolicismu ve druhé polovině 20. století.
Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“,
Ten jejich teplý, vypucovaný dům představuje neskutečný kontrast k místu, v němž pobývám, v němž nadále spávám. Nelze uvěřit, že naše světy dělí sotva několik metrů přehrazených ostnatým drátem.
Adolf Eichmann – symbol takřka absolutního zla. Architekt holocaustu, který organizoval pohyb obrovského množství přecpaných železničních transportů, jejichž konečnou stanicí byly plynové komory.
