O zapojení českých a slovenských letců do bojů první a druhé světové války už toho bylo napsáno mnoho. Nesrovnatelně méně je zmapována jejich účast ve střetech vedených nad územím Československa, zejména v dobách označovaných za mírové.
Za druhé světové války se pro letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel používal neoficiální, přesto velmi ceněný titul stíhací eso. Kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu.
Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy...
Pojem stíhací eso se zrodil ve Francii v létě roku 1915. Tehdejší noviny jím začaly označovat letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel.
Kniha vypráví o 71. squadroně RAF, jež byla vytvořena z letců, kteří do Evropy připluli z tehdy neutrálních Spojených Států a dobrovolně vstoupili do RAF.
Na osudech Johannese Steinhoffa, německého stíhacího esa lze zmapovat historii Luftwaffe, od jejích začátků v třicátých letech, přes období, kdy dokázala opanovat vzdušný prostor jak nad západní Evropou, tak nad obrovskými prostory východní fronty.
Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt.
