Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy...
Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“,
Ten jejich teplý, vypucovaný dům představuje neskutečný kontrast k místu, v němž pobývám, v němž nadále spávám. Nelze uvěřit, že naše světy dělí sotva několik metrů přehrazených ostnatým drátem.
Málo známá kapitola z dějin 2. světové války v podobě nasazení chorvatského vojenského letectva po boku německé Luftwaffe na východní frontě a proti Titovým partyzánům.
Kniha přibližuje výjimečný a dosud neznámý případ z dějin třetího odboje. Vznikl na základě kritického studia archiválií a vzpomínek pamětníků. V textu, stojícím na pomezí literatury faktu a odborné historické studie, se spojují dva příběhy.
K stoletému výročí vzniku útvaru byla připravena k vydání kronika, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.
Letouny konstruktérů Beneše a Hajna se natrvalo zapsaly do historie československého letectví. Řada dolnoplošníků s tlustým profilem křídla, počínaje Avií B.H.1, se stala fenoménem v době, kdy evropskou oblohu brázdily převážně dvouplošníky.
Autor patří ke generaci, která dospívala v době reálného socialismu, kdy ještě platila povinná vojenská služba, a vychází z vlastních zkušeností u prvosledového útvaru. Pojem „vojna“ se dávno vytratil z povědomí mladých mužů a mnohdy o ní nemají sebemenší představu.
Letecká doprava je dnes běžnou součástí života. Starší cestující si již často neuvědomí - a mladší to už ani vědět nemohou - jakými změnami prošla za posledního půl století.