Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“.
Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 2013–2020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů.
Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven.
Nečekané zrození písničkáře na vedlejší úvazek, humorné písničky z doby normalizace, za které hrozilo vězení, i písničky z doby dnešní, s doprovodnými povídkami a pohádkou vyprávěnou jazykem Rudého práva.
Radimem Kopáčem uspořádaný výbor z rozsáhlého díla Vikiho Shocka (1975), všetečného autora (básníka, prozaika, kreslíře a kolážisty), nadšeného dědice domácích i světových avantgard, potažmo všech „moderních básnických směrů“.