Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin.
Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizují ústřední téma těchto úvah. Na konkrétních příkladech z dějin umění autor dokládá souvislosti mezi geometrií, kulturou a náboženskými i sociálními změnami.
Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715.
