Tato sbírka je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury.
Tomáš Tajchner ve svých básních bodá patou sice bolavou, ale
na slabinách našich životů vybírá místa skutečně citlivá a nalézá
je tam, kde možná sami netušíme, že je máme.
Antologie české poezie I. díl (1966–2006) představuje českou básnickou tvorbu posledního čtyřicetiletí, jež u nás dosud nebyla v takovéto šíři prezentována.
