Kde zůstaly ženy? napadlo Aleše Palána během příprav budoucího knižního projektu. Jeho protagonisty budou totiž bez výjimky samí muži, kteří zvolili útěk jako formu osvobození od okolního světa, aby si mohli stvořit ten vlastní. Copak ženy neutíkají?
Fascinující příběh Elišky Krausové-Chaves, sestry spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu, jako by jela na Slapy!
To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici.
Autorka založila v Kábulu otevřela kadeřnickou školu. Ve své knize nabízí nevšední vyprávění, v němž s vřelostí a humorem líčí životní příběhy žen, jež se sešly proto, aby si společně osvojily umění trvalé ondulace, přátelství a svobody.
Skončíš v nenáviděné práci v ofisu, začneš chápat, že podobnou přítrž by si zasloužilo i tvé manželství, konečně se odvážíš vnímat sama sebe a své potřeby a bum! Zjistíš, že jsi zase těhotná. Tak by se dal shrnout začátek takzvaného období temna mého života.
Jana Sieberová, zakladatelka Domácího hospice Duha, nemá problém jít na trh i s vlastní kůží, může-li to někomu prospět. A tak nám tentokrát – prostě a neokázale – předkládá silné příběhy ze své hospicové práce s umírajícími a jejich rodinami..
Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili ...
Životopis, jehož autorkou je dcera Skłodowské Eve, není jen popisem její vědecké dráhy, ale také pohledem zevnitř, plastickým vylíčením celé osobnosti této výjimečné ženy, jejích nadějí i zklamání, radostí i bolesti.