V návaznosti na jubilejní třicátý ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého, který proběhl v roce
2019, se její organizátoři rozhodli ohlédnout do její historie a připomenout publiku některé
umělecké projekty prvních dvaceti let konání.
Nejlepší knihy jsou takové, které jejich autor napíše s nasazením, energií, porozuměním a obdivem k objektu svého psaní. To je případ Heleny Musilové, která v publikaci o Jiřím Valochovi splnila toto zadání vrchovatou měrou.
Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Publikace, věnovaná výtvarné scéně „ruské Prahy“, se neomezuje na autorky
Soubor 12 kreseb k 80. narozeninám Marko Čermáka. Jde o průřez celou tvorbou - desky s 12 kartony formátu A3 obsahují knižní obálky, obrazy, kreslený seriál a mapu.
Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu?
Společným jmenovatelem působivých artefaktů shromážděných v této publikaci je jejich africký původ. O umělcích, kteří je vytvořili, však nevíme takřka nic.
Balík tří katalogů k výstavám Cena Jindřicha Chalupeckého z let 2017 – 2019 zachycuje
vývoj a proměny Ceny v posledních letech. V katalozích jsou vždy představené všechny
finalistky a finalisté jednotlivých ročníků a pozvaní zahraniční hosté.
Přestože se téma smrti vyskytuje v celé malířově tvorbě, jeho obrazy se v posledních letech života (celá 90.léta) vyznačují neobyčejnou mírou vitality. Zemřel v době, kdy jeho dílo začínalo být oceňováno.
Jádrem knihy je dosud největší soupis umělcových krajinomaleb i kreseb s vyobrazeními. Je uspořádán podle převažujících námětů a motivů, ve shodě s typickými objekty krajinářství i bytostnými sklony umělce.
