Bitva na Bílé hoře bývá označována jako největší prohra českých dějin, jako národní tragédie nejhoršího dosahu. Málokteré bitvě byl přisuzován tak tragický význam jako této krátké vojenské srážce, která netrvala ani celé dvě hodiny.
Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války.
V československé armádě bylo v letech 1918 až 1948 jmenováno do generálské hodnosti celkem 533 důstojníků; kniha rekapituluje životní osudy devíti z nich. Časové rozpětí životopisů sahá od roku 1869 do roku 1977.
Pověst z 19. století vypráví, že hřbet sopečných vyvřelin vystupujících
z krajiny severních Čech byl dílem ďábla, který
rozdělil bojující Čechy a Němce tím, že mezi ně postavil
zeď.
Kniha je průvodcem internací českých biskupů římskokatolické církve v Československu v letech 1949–1968. Komunistický režim se marně snažil biskupy i celou církev podřídit a přistoupil k represím.
Druhý díl knihy "Československého sveta v Karpatech" je věnován dějinám všedního dne na Podkarpatské Rusi v období, kdy Podkarpatsko bylo součástí ČSR.
Kniha věnovaná samotným počátkům československé státnosti i dějinným okamžikům, které jí předcházely. Okamžikům, které sehrály zásadní roli v boji za samostatnost českého a slovenského národa.
