„Ludmila ví, že Bůh je jako slunce: svým světlem a teplem zalévá všechny lidi bez rozdílu. Malé i velké, bohaté i chudé, dobré i zlé. Takoví mají být křesťané, tak se chová Ludmila.
Myslíte si, že není možné, aby se z normálních kluků stali jednoho dne nevědomky zločinci, po kterých pátrá policie? Standovi, Romanovi a Štěpánovi se to právě podařilo. Napadlo je totiž schovat něco, co patří jednomu z nich.
Víte, na co se Kašpárek a Jozífek vždycky celý týden těší ze všeho nejvíc? Až jim babička upeče švestkový koláč se šlehačkou a uvaří kafíčko, čerstvě namleté v mlýnku, co vyhrává krásnou písničku.
V nízkých budovách bez oken, kolem kterých neroste tráva, ani nekvetou květiny, žijí stovky slepic. Stojí v klecích, přešlapují z nohy na nohu, zobou zrní a snášejí vejce… A právě odtud malý Filip zachrání slepičku Pelišku.
