Příslušníci šlechtického rozrodu Hertvíků z Rušinova (zemanů z Ostružna) byli na Čáslavsku a Chrudimsku usazeni nejpozději od počátku 14. století. K nejznámějším představitelům rodu patřil Jan Hertvík z Rušinova a na Lichtenburku (cca 1395–1455).
Snad žádný z evropských dynastických rodů se nemůže pochlubit kontinuitou tak nepřetržitou a plejádou panovníků tak významných jako rod habsburský. Zároveň však jako by Habsburky pronásledovala podivná nepřízeň osudu.
Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.
Kniha, jež volně navazuje na autorovu úspěšnou „šlechtickou trilogii“, vypráví osudy potomků šesti českých šlechtických rodů, kteří se od roku 1989 opět aktivně účastní života české společnosti nebo se sem pravidelně vracejí.
V jedenácti kapitolách ožívají zcela neznámé osudy potomků knížete Rudolfa Thurn-Taxise, členů knížecího rodu Kinských z Chlumce nad Cidlinou i jejich příbuzných.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách.
Výraz biblické mince působí na první pohled jako označení jasně definovaného souboru nominálů z časově přesně omezeného úseku a platící na jednom území.
Dílo sleduje, jak k nám německá příjmení pronikala v několika vlnách kolonizace a během dosídlování opuštěných českých území po třicetileté válce. Všímá si toho, jak se tato jména měnila a přizpůsobovala českému jazykovému prostředí.
Přední český medailér a sochař navazuje na svou předchozí publikaci Heraldika na mincích a medailích (2017), věnuje se tentokrát tématu písma a nabízí nový pohled na numismatické památky. Písmo sleduje po stránce obsahové i umělecké.
Autor pozorně sleduje život a činy Vladislava II. a odmítá rozšířenou představu o slabošském králi, neopomíjí jeho dlouholetého soka Matyáše Korvína a poté krále-dítě Ludvíka, který zahynul u Moháče.
Devatenácté století můžeme nazvat nejen stoletím rodiny, ale též stoletím, kdy v habsburské monarchii vyvrcholila snaha měšťanstva o získání tradičních pozic šlechty.
Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov.
Být součástí společenské elity a pohybovat se v nejvyšších patrech světové politiky považovaly ženy na knížecích, královských a císařských dvorech za přirozenou součást svých životů.
Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Čtrnáctý díl představuje kraj na východ od Hradce Králové.
