Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego.
Nová kniha lidových i jiných pohádek ve verších okouzlí malé čtenáře nejen pohádkovými příběhy, ale také jim ukáže, jak líbezná, důvěrná, vtipná a krásná je jejich mateřština, jak umí zpívat.
Básnická sbírka Pošta shora obsahuje básně napsané na hranici bdění a spánku, ve fázi usínání, kdy slova, situace a obrazy nabývají nových, nečekaných významů.
Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou.
Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor.
Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.
Za co přesně se autor omlouvá? Za svoji životní bezradnost, kterou umí prodat jako nikdo jiný? Brilantní smysl pro rytmus? Nebo za to, že vás urazil? Že vám přebral holku? Že na rozdíl od vás ví, co je to aliterace?
