Nejprodávanější knihy v roce 2021
česká poezie

Sbírka debutující Jaroslavy Oválské (*1989) se ve svých reálných, čtenáři blízkých kulisách tváří bezmála mimeticky.

Cikánov je básnická sbírka inspirovaná prostředím dětského domova se školou, ve kterém autor téměř čtyři roky pracoval jako učitel.

Kniha představuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámých perspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržet na zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastech zároveň – literární a výtvarné.

28 lehce poetických, lehce erotických básní o ženách a jednom muži. Kniha je vyzdobena 11 uhlovými kresbami Oty Janečka.

Ani ve své druhé knížce neztrácí Josef Soukal laskavý pohled na svět, poetickou hravost a jemný smysl pro humor. Jako kdyby se pedagog a teoretik dokázal nějakým kouzlem proměnit v dítě a ještě k tomu uměl své dětské myšlenky bravurně napsat.

Edice „Jedna báseň“ vybírá to nejpodstatnější z české i světové poezie a za pomoci působivého výtvarného zpracování je přibližuje čtenářům všeho věku.

Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří.

První překlad reprezentativního výběru básní Bohuslava Reynka do angličtiny si klade náročný cíl představit zahraničním čtenářům svébytného vysočinského tvůrce včetně dobového a výtvarného kontextu jeho díla.

Sbírka Liber sine nomine je dílem dnes již renomovaného básníka, který vstoupil do literatury časopiseckým debutem v roce 1957 a dvě své rané sbírky uveřejnil ještě v šedesátých létech minulého století.

Po nahrávkách O smrti i vesele a Písně pro Ježíše vydává autor třetí CD. Po tématu smrti a tématu modlitby téma písňového smíchu. Při případném pouštění nahrávky dětem je třeba bedlivé rodičovské rozvahy!

Verše Davida Molnára mají nezaměnitelný styl, který on sám nazývá pop-modernou: Postbukowská poetika tu slouží jako prostor pro šaškování s jazykem, ale i pro intimní vhledy a krásnou ornamentiku.

Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa.

Druhý svazek Básnického díla Antonína Brouska (1941–2013) shrnuje všechny Brouskovy básnické překlady. Vedle souboru veršů německého básníka Manfreda Petera Heina, Sebastiana Branta i dosud nevydaných překladů veršů Friedricha Hölderlina.

Výbor zásadně dokresluje obraz Placákovy básnické osobnosti. Ten byl doposud širší veřejnosti zprostředkován sbírkou Obrovský zasněžený hřbitov. Stranou však zůstala řada pozoruhodných textů, zveřejněných svého času v samizdatu.

Plastické obrázky spolu s dvanácti veršovanými a pěti prozaickými texty hravě a s humorem provedou malé cestovatele životem ostrovanů i zvířat z ospalé vesničky jménem Jambiani.

Zlodějky lžiček jsou druhou básnickou sbírkou Blanky Fišerové.

Básnickou sbírku Červotočivé světlo napsal Pavel Šrut už před šestačtyřiceti lety. Reflektuje zde tolik významnou a zlomovou dobu roku 1968, kterou intenzivně prožíval a prostřednictvím psaní se s ní vypořádal.

Nejnovější básnická sbírka Karla Šiktance je inspirována Prahou a vzpomínkami na ni. Autorem ilustrací je Jan Koblasa.

Hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu, a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří.