Sbírka debutující Jaroslavy Oválské (*1989) se ve svých reálných, čtenáři blízkých kulisách tváří bezmála mimeticky. Důvěrnost je ale neustále narušována útoky neskutečna, podrývána iluzorností, překreslována mystifikací a naleptávána skrytým zlem. Podobně dvousečně účinkuje také jazyk básní: stejně tak současný jako zasvěcený minulosti, přívětivý...