Petr Nikl v Meandru vydal přes 10 autorských knih a několik dalších ilustroval. Rozverný Hudebníček vytvořil s Miroslavem Černým. První napsal i nazpíval, co mu z huby lezlo, a se všemi písmeny si dosyta pohrál.
Hurvínkova poučení o tom, proč nosit roušku od ouška až k oušku, že neposedný vir může být na tyči v autobuse i u cizího kluka v puse a že je třeba mýt si ruce nejen když přijdeš zvenku, ale i když jsi hladil svoji fenku.
Nová básnická sbírka Jiřího Žáčka nemá za svým názvem otazník, ale najdeme ho ve verši: Čemu nás učí básně? Ptát se. Co je láska? Kdo nám proměňuje život? Čím hoří vášně a kde se rodí něha? A není rozum zrádce, když nám radí?
Známý výtvarník Jiří Černický není básníkem pravidelným, přesto je však básníkem v pravém slova smyslu, a to velmi originálním. Většina básní v jeho knize vznikla v měsících kolem listopadu 1989.
Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego.
Nová kniha lidových i jiných pohádek ve verších okouzlí malé čtenáře nejen pohádkovými příběhy, ale také jim ukáže, jak líbezná, důvěrná, vtipná a krásná je jejich mateřština, jak umí zpívat.
Básnická sbírka Pošta shora obsahuje básně napsané na hranici bdění a spánku, ve fázi usínání, kdy slova, situace a obrazy nabývají nových, nečekaných významů.
Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou.
Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor.
